Když už tu byl konečně Bornface, mohli jsme přistoupit k předávání dárků, které jsme přivezli. Sešli jsme se u stolu se širším vedením, které bylo momentálně zastoupeno pěti muži a dvěma ženami. Nanosili jsme věci do místnosti a postupně je předávali jednu po druhé. Ke každé jsme řekli od koho jsou a k čemu jsou určeny. Začali jsme několika sty tužek, propisek a pastelek. Strašně koukali na magnety. Když jsme jim připnuli papír na kus kovu, spustili mohutný potlesk. Zřejmě se s tím ještě nesetkali. Připadal jsem si jako kouzelník :-) Dále jsme předali YOUCATy - knihy katechismu ze setkání z Madridu a růžence. Thomas si dal růženec na krk a prohlásil hrdě, že až teď je teprv pravý katolík, s růžencem na krku :-). Pak jsme jim dali fotky nafocené Aničkou a Jirkou, kteří tu byli před rokem, a fotky českých dětí, které se budou modlit za ty africké. A ještě spoustu dalších věcí, na které si teď už nevzpomenu. Nakonec přišel na řadu zlatý hřeb večera. Vybalili jsme solární panel a k tomu darovaný notebook. Bylo vidět, jak jsou nadšeni. Když bylo vše předáno, Monika ještě mluvila o tom, co všechno se už podařilo za ty roky pro ně udělat, co má v plánu tady a co potom do budoucna doma. Spoustu nápadů.
Pak si vzali slovo místní. Každý po jednom děkovali z sebe, děkovali za všechno, co jsme pro ně my a lidé z Čech udělali. Že o Monice už vědí dlouho dobu, ale představa o ní byla velice mlhavá. Ale teď ji konečně mohou vidět na vlastní oči a vše nabývá konkrétních rozměrů. (Monika se totiž seznámila s Josephem asi před třinácti lety v Evropě v Itálii a od té doby se neviděli.) Ale že se modlili. A teď: "First time, that our dreams come truth." Byl to pro mě silný zážitek, slyšet toto. Že jejich sen byl, aby jim někdo přijel pomoct, mít někde ve světě přátele, kteří na ně myslí a chtějí jim pomoci. Teď teprve jsem si uvědomil, jak moc velkou váhu to pro ně má a co to znamená, že jsme přijeli za nimi. Pro nás je to 14 dní v Africe, jako kdekoli jinde, ale pro ně je to životní zážitek. Všichni nám, ale hlavně Monice, děkovali za všechno. Každý dlouze a každý vlastními slovy. Bylo to velmi dojemná chvíle.
Pak si vzali slovo místní. Každý po jednom děkovali z sebe, děkovali za všechno, co jsme pro ně my a lidé z Čech udělali. Že o Monice už vědí dlouho dobu, ale představa o ní byla velice mlhavá. Ale teď ji konečně mohou vidět na vlastní oči a vše nabývá konkrétních rozměrů. (Monika se totiž seznámila s Josephem asi před třinácti lety v Evropě v Itálii a od té doby se neviděli.) Ale že se modlili. A teď: "First time, that our dreams come truth." Byl to pro mě silný zážitek, slyšet toto. Že jejich sen byl, aby jim někdo přijel pomoct, mít někde ve světě přátele, kteří na ně myslí a chtějí jim pomoci. Teď teprve jsem si uvědomil, jak moc velkou váhu to pro ně má a co to znamená, že jsme přijeli za nimi. Pro nás je to 14 dní v Africe, jako kdekoli jinde, ale pro ně je to životní zážitek. Všichni nám, ale hlavně Monice, děkovali za všechno. Každý dlouze a každý vlastními slovy. Bylo to velmi dojemná chvíle.
Žádné komentáře:
Okomentovat