Normálně se tady žije v jednoduchých hliněných chatrčích se střechou ze slámy. My máme to štěstí, že jsme ubytováni v koloniálním železničním domku, kde máme vyhrazenou jednu místnost. Takže na místní poměry docela luxus. Monika má na nataženou moskytiéru, ale já svou nepoužívám, v oknech jsou sítě a těch pár komárů, co tu občas prolétne, mě přece nezabije. Z venku se linou zvuky afrických cvrčků a ráno jsou slyšet sousedovic husy a kohout. Během noci nás nechávají naprosto klidnými krysy, které piští a běhají po půdě a ve zdech. K nám se ale nedostanou. A jestli to zkusí, tak s nimi zatočím!
Žádné komentáře:
Okomentovat