Před bankami stojí úředníci a obhlíží situaci kolem. Samozřejmě mají zavřeno. Ale tu v centru je klid. Když se ptáme na nějaké útočiště, kde bychom mohli zůstat, tak nám doporučují Guest house poblíž. A zrovna jede kolem taxík, tak se tam radši necháme rovnou odvézt. Budova je obehnána zdí a u brána stojí ochranka. Bereme si kontakt na taxikáře, abychom se mohli informovat, jak vypadá situace venku a případně, aby nás odvezl z města. Procházíme branou dovnitř a jdeme do restaurace, kde usedáme na trávníku pod palmami ke stolku. Objednáváme si dvě piva a kolu. Jako bychom vstoupili úplně do jiného světa. Je to tu zařízené v pěkném evropském standardu. Vidím, že tu mají i wi-fi, tak přesedám ke stolu se zásuvkou a pouštím notebook. Na všem nepříjemném se dá najít i něco dobrého. Aspoň můžeme po delší době dát vědět domů, že jsme v pořádku.
Čas příjemně ubíhá. Jen jsme od snídaně ještě nic nejedli. Situace venku se ani po pár hodinách nemění. Proto si dáváme večeři. No, příloha ani maso nic moc, zato cena mastná. Platíme i za Josepha, celkem 189.000 kwacha. Už se začíná stmívat, proto se rozhodujeme přesunout někam jinam...kde bude přespání levnější než 500.000 za noc.
Opouštíme náš bezpečný přístav a pouštíme se do nejistých ulic města. Naštěstí je všude poměrně klid. Joseph nás vede skoro celým městem do jedné ubytovny. Cena už je nepoměrně příznivější. 200.000 kwacha za dva pokoje. Musíme se ale smířit s tím, že to tu celé tak nějak chátrá. Tam mravenec, tu malý šváb, tam nefungující sprcha nebo umyvadlo. Ale zato je tu televize. Sledujeme napjatě volební zprávy. Stále ještě nejsou sečteny všechny hlasy.
Od Josepha se dozvídám, proč lidé vlastně protestují. Blokují cesty, aby vyvinuli tlak na vládu, aby už vyhlásila výsledky voleb. Je jasné, že Michael Sata vyhraje a lidé se bojí, že by se ještě volby mohly zmanipulovat, což by tu nebylo nic nového. Lidé pokaždé mlčeli, ale teď už si to nechtějí nechat líbit. Dávají velkou naději v nového prezidenta. Jinak Joseph říká, že Zambie je velmi mírumilovná země, že tohle jsou snad první nepokoje od osamostatnění se od Anglie v roce 1964. Naneštěstí nepokoje probíhají hlavně ve dvou městech - v Kitwe a ve Ndole. No my si umíme teda naplánovat výlet...
Čas příjemně ubíhá. Jen jsme od snídaně ještě nic nejedli. Situace venku se ani po pár hodinách nemění. Proto si dáváme večeři. No, příloha ani maso nic moc, zato cena mastná. Platíme i za Josepha, celkem 189.000 kwacha. Už se začíná stmívat, proto se rozhodujeme přesunout někam jinam...kde bude přespání levnější než 500.000 za noc.
Opouštíme náš bezpečný přístav a pouštíme se do nejistých ulic města. Naštěstí je všude poměrně klid. Joseph nás vede skoro celým městem do jedné ubytovny. Cena už je nepoměrně příznivější. 200.000 kwacha za dva pokoje. Musíme se ale smířit s tím, že to tu celé tak nějak chátrá. Tam mravenec, tu malý šváb, tam nefungující sprcha nebo umyvadlo. Ale zato je tu televize. Sledujeme napjatě volební zprávy. Stále ještě nejsou sečteny všechny hlasy.
Od Josepha se dozvídám, proč lidé vlastně protestují. Blokují cesty, aby vyvinuli tlak na vládu, aby už vyhlásila výsledky voleb. Je jasné, že Michael Sata vyhraje a lidé se bojí, že by se ještě volby mohly zmanipulovat, což by tu nebylo nic nového. Lidé pokaždé mlčeli, ale teď už si to nechtějí nechat líbit. Dávají velkou naději v nového prezidenta. Jinak Joseph říká, že Zambie je velmi mírumilovná země, že tohle jsou snad první nepokoje od osamostatnění se od Anglie v roce 1964. Naneštěstí nepokoje probíhají hlavně ve dvou městech - v Kitwe a ve Ndole. No my si umíme teda naplánovat výlet...
Žádné komentáře:
Okomentovat