neděle 25. září 2011

BOHOSLUŽBA SLOVA

Dnes je sváteční den, v deset hodin (opět nutno brát s rezervou) je v místním kostele bohoslužba slova. Je tu totiž nedostatek kněží, proto je tu mše jen jednou za 3 až 4 týdny.

Přicházíme ke kostelu, zdravíme se s lidmi venku a krátíme si čas poflakováním kolem. Opět platí, že čas je zde relativní pojem. Začínáme asi s půlhodinovým zpožděním. V kostele je určitý systém zasedacího pořádku - vlevo vepředu schola s podomácky vyrobenými nástroji, jako jsou banjo, kytara, bubny a dalšími. Za nimi na vratkých lavičkách sedí muži a chlapci. No a v pravé části kostela sedí zase ženy, dívky a malé děti. Největší část obřadu zabírají písničky a různé zpěvy. Jak už je v Africe typické, jsou velmi rytmické a téměř každý účastník při nich tančí nebo se alespoň nějakým způsobem pohupuje do rytmu. Moc krásné prožívání bohoslužby to je. A to, že místní vesničané zpívat umí, o tom netřeba mluvit.

Po bohoslužbě schola zpívá ještě pár písniček pouze pro mě a Moniku. Přece jenom jsme pro ně vzácná návštěva. Potom zasedá v kostele rada. Probíráme s nimi jejich největší problémy týkajících se kostela. Joseph nám slouží jako překladatel místního jazyka. Největším problémem je nedostatek financí. Přitom šetří, kde se dá. Například bloky na tento kostel si sami vyrobili a sami kostel postavili. Chybí jim ale ještě barva na vymalování poslední stěny, plechová střecha má díry, kterými sem v období dešťů prší, lavičky jsou podomácku vyrobené a ne příliš stabilní. Nemají bible. Pouze jednu v jazyku bemba a ta se už rozpadá. A tak by se dalo psát dál a dál. A to se navíc jedná o centrální kostel v oblasti, kde se o hlavních svátcích shromažďují všichni lidé i z jiných kostelů. Nevejdou se ovšem do kostela, nemají kde přespávat a kde brát vodu. Není divu, že bych chtěli větší a pořádný kostel. Ale zatím jim není dopřáno...

Žádné komentáře:

Okomentovat